Cesta samuraje, rok osmý
Disclaimer: Tenhle blogpost jsem napsal už před půl rokem, v červnu. Jenom se mi to “nějak” doposud nepodařilo publikovat. Ale stihnul jsem to ještě letos, takže se to počítá. 🤭
SoftWare Samuraj dosáhl satori. Je spokojený a tak nepíše. Je tak spokojený, že se mu dokonce ani nechtělo napsat tenhle článek. Je spokojený se svou prácí, je spokojený se svou rodinou, je spokojený se svým životem. Už jsem vám řekl, že je spokojený?
Tak tedy, aby bylo dokonale jasné, že tenhle článek se ponese jen a pouze v optimistickém duchu: 🦄🐰🧸☮️✌️☯️
Protože, konec konců, proč se neradovat, když má člověk blog narozeniny!
Bylo, (v práci), nebylo
Jak už jsem psal v úvodu - ani se mi nechce psát o technologiích. Takže o nich psát nebudu. 🤐
Nečtu (knihy o programování), jsem neviditelný (na sociálních sítích)
Když jsem zhruba před rokem a půl nastupoval do nové práce, byl to výsledek déle se vyvíjejících okolností. Jsou to hlavně věci, kterými jsem si musel projít niterně. Navenek jsou ale vidět dvě podstatné změny.
Za posledních 15-20 let jsem pracovně urazil pořádný kus cesty. Stěžejním důvodem, že jsem nešlapal na místě, bylo čtení odborných knih. Začínal jsem u těch papírových, které jsem si objednával z Amazonu. Bylo to ještě v dobách, kdy se neplatilo z Ameriky clo a bylo to v dobách, kdy Amazon prodával hlavně knížky — žádný cloud ještě neexistoval.
Pak jsem si v roce 2010 koupil svůj první Kindle (3.generace) a začal jsem odborné knížky číst jenom elektronicky. To bylo (a je výhodné) — problémem počítačových knih je (až na pár výjimek), že rychle zastarávají. A mě je líto knihy vyhazovat a v knihovně mám knih tolik, že je nemám kam dávat. Takže Kindle super! 👍
No a letos… jsem tenhle typ knih přestal číst. Úplně. Po tom kvantu, co jsem přečetl už mi to přestalo dávat smysl. Vzdělávám se jinými způsoby. Čtu pořád hodně, ale už jen beletrii a non-ficiton.
Nevím, jestli s tím souvisí i druhá změna, která má každopádně kořeny v mém rodičovství: opustil jsem sociální sítě. Ve smyslu minimální aktivity. Když má člověk (po určité “odvykačce”) odstup, zjistí, jak málo mu sociální sítě reálně přinášejí. Abych byl pravdomluvný, jedné sociální síti se pořád ještě věnuji — Goodreads, protože… knížky! 📖🤓📚
Už zase skáču (a běhám) přes kaluže
Před časem jsem se párkrát na Twitteru pochválil, jak mi zase jde běhání. A taky si
trochu pofoukal bolístku hojícího se zahojeného (lehkého) pracovního vyhoření.
Pravdou je, že než jsem nastoupil do nové práce, zažíval jsem největší krizi své
běžecké kariéry. Vlastně jsem na rok přestal sportovat.
Proto jsem hodně spokojený, že jsem začal opět pravidelně běhat a během uplynulého roku se vrátil na svou původní výkonnost. Bylo to 1.000 mil tvrdé dřiny. A mám z toho dobrý pocit.
Po dvou a půl letech jsem znovu běžel maraton — největší radost mi udělalo zlepšení osobního času o 10 minut. 💪 A další dva maratony mě letos ještě čekají. Takže, báječná sezóna!
Svět je jedna velká permutace
Člověk by se pořád měl učit něco nového. Jak v práci, tak v soukromí. Jedna z výhod mít děti 🤭 je, že se s nimi můžete vrátit k věcem, které jste dělali dřív, anebo se naučit něco úplně nového.
Jedna z takových věcí, do kterých jsme se ponořili se 7letým synem, je skládání twisty puzzles. Kromě toho, že je to zábava — jak mentální, tak fyzická — a obsahuje spoustu zajímavých problémů (třeba moje oblíbená chyba parity) tak, to přináší i zajímavé asociace.
Kostku 3x3x3 složí můj syn rychleji, než já. Stejně tak v běhání i v programování — já už nikdy nebudu tak rychlej, jako ti mladí kluci (a holky). Ale pokud jde o složité, komplexní a dlouhodobé problémy (algoritmy), tak těžím ze svých zkušeností, znalostí a tvrdé práce. 🤓
Co bude dál?
Nikdo neví, do čeho se někdy přimotá. Rád bych psal pořád dál. Jenom bych se neměl posouvat jen já sám… možná bych měl posunout i téma tohoto blogu. 🤔 Párkrát už jsem ty myšlenky měl. Je to jen otázka, jestli se chci tou cestou vydat.